Období Novověku (1548 - 1900)

NOVÝ VĚK, NOVÍ PÁNI...

V letech 1546 a 1547 probíhala v Německu tzv. Šmalkadská válka mezi katolickou a protestantskou unií. Na stranu protestantů se přidalo i české městsko-šlechtické společenství vystupující proti králi Ferdinandovi I. Bohužel protestanti prohráli a česká vzpoura byla poražena. Ferdinand tvrdě potrestal své odpůrce, mezi něž patřilo i Stříbro, které roku 1547 pozbylo své panství.  Listinou z 18.10.1548 byly Víchov, Záchlumí, Kšice a Únehle prodány Jiřímu Makrvartovi z Hrádku, vlastníku Trpíst.

Z DAŇOVÉHO LISTU r. 1654:   

Sedlák, pustý: Romanowský
Domkáři, drobní statkáři: Martin Haydl, Caspar Pflüg,
Martin Koch, Bartoň Müller, Martin Rüpl, Jan Hüttner,
Ondřej Schügl

ŠVAMBERKOVÉ A TŘICETILETÁ VÁLKA

Jiřího dědic, Diviš Markvart, prodal své statky roku 1612 Janu Šebestiánovi ze Švamberka.  Po jeho skonu v roce 1615 zdědil panství Jan Bedřich ze Švamberka. Švamberkové byli velmi úspěšným západočeským rodem, jejichž panství se dařilo, ani v Záchlumí se zřejmě nevedlo špatně. Za zmínku jistě stojí, že Záchlumští zůstali i přes nové pány, povinni odebírat pivo ze Stříbra, které bylo údajně lepší, než panské.
Tzv. česká válka (1618-1620), končící bitvou na Bílé Hoře, byla první fází kruté války třicetileté (1618-1648). Českým zemím přinesla zmar, který se projevil i u nás.  V letech 1639-1647 pustošilo celou oblast švédské vojsko, které se zde mlelo s vojskem císařským.  Zatímco Stříbro ničily oddíly švédského generála Bannéra, Krasíkov obsadili Švédové roku 1646 generálem Carlem Gustavem Wrangelem. Hrad však byl od 7.2.1644 vyhořelý a už nikdy nebyl opraven.
Obyvatelé Záchlumí si také zažili leccos (viz pověsti), vesnice byla dokonce znovu minimálně jednou vydrancována a vypálena, vesničané se museli schovávat po okolních lesích.  Pohyb vojsk úzce souvisel s hladomory a morovými ranami, u nás 1632.  Lidé se z těchto útrap vzpamatovávali jen těžko. Češi usoudili, že je pohraničí příliš nebezpečné a stahovali se spíše do vnitrozemí, uvolněné statky zabrali Němci, o čemž souvisí dobové majetkové zápisy, z nichž a pojmenování lokalit ve 20. století je patrné, že Němci a Češi i v Záchlumí nějaký čas žili pospolu.
Smrtí Jana Bedřicha vymřela přimdecká větev Švamberků, jeho vdova panství prodala hraběti Janu Kryštofovi z Heißensteina roku 1659.

„Létha Panie“ 1660 - 1900

Po třicetileté válce byli nevolníci nepředstavitelně zatěžováni, krom různých daní a poplatků byli nuceni k takovému množství roboty, že sotva stačili obdělávat pole vlastní. Ve 2. pol. 17. století navíc vrcholilo ochlazení klimatu (malá doba ledová), které způsobovalo jen malé výnosy. Zatímco rolníci trpí, šlechta staví zámky a kostely. To vygradovalo až v selskou revoltu. Roku 1680 se rolníci opevnili na Ovčím vrchu a byli ostřelováni císařským vojskem z Krasíkova. Zda se na revoltě podílel i někdo ze Záchlumí, se už ale asi nedozvíme. Vzpoura byla krvavě potlačena, zemřelo 49 rolníků a spoustu dalších raněno. Na kopci jim byl později vztyčen památník.
Jedna z dcer hraběte, Zuzana Antonie z Heißensteina, dostala jako věno panství Krasíkova.  Provdala se roku 1690 za hraběte Jana Josefa z Vrtby, vlastníka panství Cebiv. Za jejich vrchnostenství začala v okolí Záchlumí těžba železné rudy v okolí Stelky a Smrtelky.  Mezi německým obyvatelstvem se začalo vesnici říkat „Eisenhüttl“ (železárna). V letech 1699-1701 byl zbudován nový barokní kostel. Někdy v té době se vesnice rozrostla na 15-16 domů.
Roku 1712 byl Jan Josef  ustanoven do funkce „Nejvyšší purkrabí království českého“, a tak s chotí panství prodali knížeti Karlovi z Löwenstein-Wertheimu a odešli do Prahy. Ten uznal německý název Eisenhüttl za oficiální jméno vesnice (tehdy už výlučně německé). Ani 18. století nebylo pro sedláky příznivé, přesto měla ves k roku 1788 již 21 domů, z toho č. 17 a 18 poprvé v dnešní horní části vesnice. Již roku 1770 se zavedla povinná numerizace domů, díky čemuž lze dnes u řady pozemků určit přibližnou dobu zastavění, u pozemků starších se postupovalo jen podle paměti (případně zápisů).  Ku smutku místních zrušil císař Josef II. v 80. letech každoroční Mariánskou pouť v Záchlumí, ta později pokračovala, byť omezeně.  Kdy byla ukončena těžba železa kvůli nerentabilitě, známo není.
Vytoužené zlepšení života vesničanů mělo přinést zrušení nevolnictví  ze dne 1.11.1781. Celý proces  ale trval ještě dlouho, lidé však mohli svobodně uzavírat sňatky, vstupovat do řemesla, stěhovat se atd.  Teprve roku 1848 císař definitivně ukončil i zbytky poddanství . Aby kníže upoutal lid k půdě, dával pozemky v Záchlumí vcelku lacino nedědícím potomkům rolníků a aby udržel i panský dvůr, musel jej přestavět. Přestavbou či výstavbou vznikla roku 1838 většina budov statku a ovčína v té podobě, jakou známe dnes.
Opomenout nemůžeme ani výnosy Marie Terezie, kvůli nimž byl  místní hřbitov přenesen od kostela do polohy současné a po roce 1815 byla v Záchlumí založena škola.  V průběhu 19. století probíhala v okolí výstavba pevných cest a železnic, kde leckdo mohl najít práci, stejně jako v okolí v nově otevíraných továrnách. K roku 1837 mělo být v Záchlumí (Eisenhüttlu) 30 domů s 200 obyvateli, kostelem, hostincem, školou s úřadem, šafářstvím a hřbitovem. Rok 1850 přinesl konec vrchnostenské správy, a tak mohlo Záchlumí být později připojeno k okresu Stříbro.