Moderní doba (20. - 21. století)

PRVNÍ SAMOSTATNÉ ZÁCHLUMÍ

První světová válka zasáhla i naši obec, padlo 7 obyvatel vesnice. Po válce byl vytvořen samostatný československý stát a čeština znovu převládla jako úřední jazyk. Hned po válce bylo rozhodnuto o osamostatnění Záchlumí/Eisenhüttlu, do té doby spadající pod Víchov. Roku 1923 proběhly první obecní volby, při kterých bylo zvoleno 12 členů obecní rady a první starosta - Karl Ziegler.  Vesnice i nadále spadala do okresu Stříbro.

ŽIVOT VSI ZA PRVNÍ REPUBLIKY

Záchlumí/Eisenhüttl bylo chudou vesnicí bez vodovodu a elektřiny. Jediný telefon byl ve statku, svítilo se petrolejkami a většina cest byla nezpevněná.
Místní se živili především zemědělstvím, ale jen ty největší statky dokázaly rodiny uživit (č. 8, 9, 5, 37). Proto většina lidí měla další zdroj příjmů, buď pracovali na místním šafářství, nebo měli menší živnost. Další pak hledali práci v bližším i vzdáleném okolí. Jelikož se na malostatcích chovaly krávy, prasata, kozy nebo alespoň drůbež a u ovčárny (č.13) ovce, rozléhala se do okolí široká škála různých zvuků. Byl také zřízen dobrovolný hasičský sbor.

DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA

Krom odvodů (10 padlo) se válka vsi zpočátku příliš nedotkla. Vesnice byla připojena k německé říši a někteří vstoupili do NSDAP. Tehdy zde žili jen Němci. Ke konci v okolí operovali hloubkoví letci, na Srní stál protiletadlový kanon flak 88 mm a po lesích se válela munice od prchajících německých vojáků. Obcí od Těchlovic ve směru na Slavice prošel jeden ze smutných pochodů smrti. Večer 5. května 1945 místní z Pousky poslouchali hřmot z dobývání Stříbra Američany. V červenci proběhla konfiskace majetku, jenž byl přidělován nově příchozím Čechům, kteří s Němci vcelku klidně žili do podzimu 1946.  Na začátku září 1946, po žních, proběhl  největší odsun německého obyvatelstva. Němci shromáždění ve statku pak na vozech odjeli do tábora ve Stříbře, odkud byli vlaky deportování do sovětské zóny Německa. Zůstat směli pouze jeden Němec a jedna Němka z důvodů rodiny či pracovní nepostradatelnosti...

KOMUNISMUS, JEHO DOPADY NA VESNICI a co přišlo po něm

Nástup komunismu přinesl radikální změny jak do života lidí, tak do celkové tváře vesnice. Ves byla opětovně oficiálně přejmenována na Záchlumí, kvůli krátkému soužití Němců a Čechů po 2.SV většina místních názvů upadla v zapomnění. Vesnice byla rychle osídlena Čechy a Slováky.  Ještě v 50. letech byla ves elektrifikována a patrně byl i zaveden vodovod (postupně).
Důležitým mezníkem bylo založení JZD roku 1948 v rámci kolektivizace zemědělství, čímž rychle zaniklo již stěží užitkové malostatkářství. Ve východní části obce byly postupně zbořeny původní domy z dob snad ještě po třicetileté válce (poslední v okrese, historicky a kulturně velmi cenné), hospodářské budovy sloužily nějaký čas jako chlévy (místními zvané „bejkárny“). V  roce 1955/56 bylo původní šafářství změněno na   státní statek.
Práci přinesla i nová STS (Strojní a traktorová stanice) vystavěná v letech  1954-1956.  Ta zahájila roku 1958 výstavbu dnešního starého sídliště dvojdomků ve střední části obce a prodejny Jednota naproti škole (dnes truhlárna). Do roku 1960 stálo 13 dvojdomků s 26 byty. STS po změně roku 1961 a 1964 vystupuje jako „Ústřední dílny Záchlumí“.  Pro zvýšenou potřebu zaměstnanců se začalo roku 1969 se stavbou panelových domů, kvůli nimž byly strženy původní hospodářské budovy (č. p. 5, 22, 24, 8, 19 a 9), což velmi ublížilo venkovskému vzezření vesnice. První fáze stavby byla dokončena roku 1972.
A nejen to. Během 50. a 60. let bylo strženo kvůli špatnému stavu nebo výstavbě 16 usedlostí/domů a mnoho budov hospodářských! Zasypán byl i menší statkovský rybník sutí domu č. p. 12. Dnem 21. 4. 1980 byla otevřena nová mateřská škola přebudovaná dílnami z dřívějšího hostince č. p. 1. V letech 1980-1990 se Záchlumí stalo součástí Stříbra. Po 70., 80. i 90. léta se staví nové rodinné domy, zejména v horní části  vsi, v 80. letech se staví další panelové domy. Kulturní dům byl vybudován dobrovolnickou prací  a slavnostně zahájil provoz 9. 6.1979.
Po revoluci se hlavami obce znovu stali starostové/starostky, leccos se zlepšilo, něco zhoršilo. Například místní statek jen pár let po revoluci ukončil činnost, někdejší ústřední dílny se rozdělily na části a jsou dnes známy jako OK Záchlumí a Agroservis (často se přejmenovává). Obec prodala kulturní dům, který se stal na dlouhé roky zdrojem sporů, rozdělení vsi a také absence společenského života. Zůstala škola a mateřinka. Úspěšně se podařila plynofikace a obec odkoupila zpět místní prodejnu, kterou si lidé sami postavili - i takové prvky přinesla tzv. privatizace.

21. století - NA POČÁTKU NOVÉHO TISÍCILETÍ

Jak již bylo naznačeno výše, 90. léta byla v rozvoji obce velmi hubená. Vzhledem ke své majetkové chudobě se nejdříve spíš jen zvolna dávala dohromady a jen taktak zajistila vlastní provoz. Malé finance odpovídaly malému katastru a navíc obec neměla žádný historický majetek v podobě lesů a polností, se kterým by mohla dále nakládat. Plynofikace byla finančně velmi zatěžující, tudíž další rozvoj zvolna začal spíše po roce 2005. Byl vytvořen i erb a vlajka, jaké obci přísluší.
Do roku 2020 bylo provedeno mnoho hlavně rekonstrukčních prací na obecních objektech a prostranství (oprava mateřské školy, školní družiny, základní školy, nový zdroj pitné vody a stavba čerpací stanice,úpravy hřbitova,  rekonstrukce nového obecního domu s úřadem, knihovnou a společenským zázemím v bývalém domě  č. p. 17, údržba a opravy komunikací, osvětlení, chodníků a bezpočet menších projektů). Vedení vypracovalo nový územní plán, který umožňuje uskutečnění řady projektů do budoucna.
Kromě několika nových rodinných domků se začalo s výstavbou  celého bloku vesnice sestávající až z 19 dvojdomků. Ve vesnici se pořádá mnoho akcí, od MDŽ až po oslavu adventu, od setkání seniorů až po divoké koncerty. I přestože původní typicky selsko-venkovský vzhled vesnice již odvál čas, klid venkova prozatím zůstává.

HLAVY OBCE - CHRONOLOGICKY:

STAROSTOVÉ

* Karl Ziegler      (1923-1927)
* Wilhelm Popp (1927-1938)
* Anton Weinl    (1938-1939)
* Karl Wurdinger (1939-1945)
* Johann Franz (1945-1946)

PŘEDSEDOVÉ Místní správní komise

* Antonín Zikmund (1946)
* Jaroslav Havlík (1946-1947)

PŘEDSEDOVÉ/PŘEDSEDKYNĚ Místního národního výboru

* Václav Lepič 1947-1954)+(1957-1960)
* Jan Havlík (1954-1957)
* Jan Klíma  (1960-1964)
* Valentina Roskovská (1964-1971)
* Vlastimil Matys (1971-1979)

STAROSTOVÉ/STAROSTKY

* Jitka Jíšová(1992-2002)
* Radka Křížová (2002-2003)
* Josef Kozár (2003-2006)
* Šárka Trávníčková  (2006-2022)
* Karolína Miltová (od 2022)

Pozn.: Novodobá historie naposledy aktualizována v lednu 2023.